Královák opět na Vltavě!
Rok utekl jako voda a je na čase vyrazit na naše již tradiční vodní dobrodružství. A letos jsme se ty rozjeli opravdu ve velkém. Celkem se přihlásilo 38 účastníků, což byla posádka pro 19 lodí. No myslím, že jsme neměli konkurenci a budili respekt :-) Naše kroky vedly opět k Vltavě (prý už naposledy, tak uvidíme). A dokonce jsme měli jet pro některé dobře známý úsek Vyšší Brod – Nové Spolí (pro některé vysoce zážitkový úsek).
Páteční noc jsme trávili na přírodním tábořišti nikým a ničím nerušeni. Sice cesta k němu byla pro nás trochu netradiční, neboť jsme museli převézt všechny lidi a věci z jednoho břehu na druhý (což u některých jedinců vyvolalo paniku), ale nakonec to stálo za to. Večer jsme strávili u ohně povídáním, opékáním buřtů, ale brzy jsme se odebrali do svých spacáků, abychom byli ráno svěží.
Svěží bylo spíše sobotní počasí, než my, ale brzy jsme byli i my jako rybicky. Bylo na čase si sbalit všechny věci do loďáků a barelů a vyrazit, protože se vajíždělo z Vyššího Brodu. Opět nás tedy čekala cesta přes řeku na druhý břeh, ale pro nás už to byla hračka. Auty jsme převezli všechny do Vyššího Brodu, kde na nás čekala již Kačaba s rodinkou. Tedy v lodi jela jen Kačaba, Čajda s Natálkou autem po souši. Než jsme se nalodili, Fíra nám zopakoval co máme a nemáme dělat a šlo se na to. Nebylo cesty zpět. Nejprve povinný trénink na vodě a tři dva jedna a jedeme. První, pro některé velice nebezpečný úsek (křoví a Kůča – obojí se zůčastnilo) jsme všichni hravě zvládli. První zastávka byla na našem přírodním tábořišti, kde jsme si vyzvedli barely s věcmi a také Štěpu, která je oddaně hlídala. Další byla na prvním jezu. A ten byl sakra tvrdý oříšek. Někteří sjeli bez problému, někteří dosti nahnutě a ti co tolik štěstí neměli si holt na vlastní kůži okusili, jaká je letos voda. Ale oblečení bylo dost :-)
Na oběd jsme opět zastavili v Rožmberku, kde jsme se řádně posilnili na poslední jez a zároveň dlouhý dojezd do kempu. Tentokrát nás už retardéra tolik nepřekvapila a téměř všichni ji zvládli na jedničku. Konečně jsme dojeli do kempu Branná. Ono to pádlování přeci jen trochu unaví :-) Vysušili jsme lodě, postavili stany, osušili sebe a hurá na jídlo. Někteří z vlastních zásob, jiní neodolali a nechali se zlákat k návštěvě velice příjemného dřevěného srubu (a to i za cenu toho, že se muselo přes brod, takže boty dolů a znovu do vody). Ale ten guláš za to stál :-)
Nedělní ráno nás přivítala již konečně modrá obloha a sluníčko. Důležitá byla vydatná snídaně. No a co lepšího než koblihy a horkou čokoládu si člověk může přát? Pak už nezbývalo, než se sbalit a vyrazit na cestu. Cesta příjemně ubíhala a my už se nemohli dočkat oběda u Vikinga. Viking nezklamal, oběd byl opět luxusní.
Čekaly nás dva poslední jezy. Ve Větřní, což je celkem pohodička, a pak Barevná skála. Ta už je sice horší, ale jak se říká to nejlepší na konec a tak to i bylo. Tentokrát jsme to zvládli všichni. Pak už to bylo do kempu co by kamenem dohodil. V klidu jsme se vylodili, vybalili, zabalili, vysušili lodě a byl akorát čas vyrazit na vlak. Tentokrát v klídku a pohodě. Víkend utekl jako voda a uvidíme, co nás čeká příští rok. Každopádně na závěr jedna výbroná zpráva. Máca si vodu konečně pořádně užila a dokonce se jí i libila. A pak že z ní vodák nebude :-)
Fotky z této vypečené akce jsou tady. (velikost 640px)
|
