Na dno a zase zpátky

(středisková výprava za speleologií v Českém Krasu)

Jednou z roverských akcí naplánovaných na jaro roku 2008 byla speleologická výprava do Českého Krasu. Podařilo se nám zkontaktovat místní speleologickou skupinu a domluvit s ní prohlídku jeskynního systému Arnoldka, nejhlubšího a třetího největšího jeskyního systému v České Republice. Vyrazili jsme ve dvou skupinách dvěmi auty, jedno jelo z Klatov, druhé z Prahy. Sraz byl v půl dvanácté v Bubovicích. Došlo k menšímu komunikačnímu šumu a zatímco jedna skupina čekala v Bubovicích v restauraci, tak druhá je hledala v nedalekých Popovicích. Pár písmenek dokáže dělat divy :-). Naštěstí se vše rychle vyřešilo a mohli jsme pokračovat na speleologockou základnu. Zde jsme potkali našeho průvodce Ivoše, bodrého a pohodového chlapíka, který nám vše vysvětlil. Převlékli jsme se do starých věcí, protože v jeskyních je značné množství mazlavého bahna, které jde velmi špatně vyprat, vyfasovali helmy, nasadili čelovky a vyrazili k jeskyni. Po cca 2km příjemné procházce jsme dorazili ke vchodu do jeskyně. Připomínal vstup do vojenského bunkru. Vyfotili jsme se všichni naposledy na povrchu, co kdyby náhodou někdo netrefil zpátky, a spustili se do tmy jeskyně. Ivoš naplánoval celkovou prohlídku jeskyní, v rámci které jsme měli sestoupit až na samé dno jeskyně do hloubky -111m. Prvních asi 20m byly žebříky, po kterých jsme slezli na rozcestí dvou systémů. Vpravo klesala chodba do Bludiště (propletený systém chodeb a dómů), rovně pokračoval Hlavní tah na dno jeskyně. Nejprve jsme zamířili do Bludiště. Úzké chodbičky se střídaly s menšími dómy, chvilku jsme přelézali velké kameny, hned zase po čtyřech prolézali otvory u země. Ivoš nás protáhnul velkou částí Bludiště a občas si z nás dělal legraci, když znenadání zmizel za rohem a čekal, až najdeme cestu dál. Občas jsme se museli vracet, ale nakonec jsme z Bludiště bez problému vybloudili ven.

Druhá část průzkumu směřovala na dno jeskyně. Postupně jsme scházeli Příbovým dómem stále hlouběji. Zde už na nás čekalo několik plazivek. Bylo potřeba zalehnout, natáhnout ruce před sebe a proplazit se po břiše dál. Naštěstí všechny plazivky byly max. 2 metry dlouhé, takže s tím nikdo neměl problém. Těsně před cílem, Jeskynním dómem, si přichystal Ivoš pro kluky speciální překvapení. Kluci měli prolézt do dalšího prostoru velmi úzkou plazivkou zvanou Kleštěnice, zatímco holky mohly pokračovat dál přeci jenom příjemnější cestou po kolenou. Kleštěnice je úzká štěrbina (cca 30x50cm) dva metry dlouhá. Všichni kluci si to vyzkoušeli, ale pouze polovina z nich tudy prošla. Čajda a Honza se jednoduše zasekli při vlézání do štěrbiny někde kolem pasu a museli je vytáhnout, protože nemohli ani dopředu ani dozadu. Po této velice vtipné vložce jsme došli na samé dno jeskyně, udělali „hlubinné“ foto a vyrazili zpět na povrch. Pokračovali jsme celkem rychle a za necelou hodinu byli nahoře u žebříků. Pak jsme už jen vylezli po žebřících a po čtyřech hodinách uviděli denní světlo.

Speleologie předčila veškerá naše očekávání a zanechala v nás nezapomenutelně krásný zážitek.

Honza

Na fotky z akce se můžeš podívat zde. (velikost 640px)