Tábor, slovíčko, při jehož vyslovení se rozzáří oči nejednoho dítěte. Rozzáří se i u nejednoho vedoucího, když si vzpomene na svá dětská léta, ovšem vystřídá je výraz děsu, když si představí, co ho letos asi zase čeká? Ovšem po návratu domů a dlouhé relaxaci už vzpomíná jen na to dobré. Rozzářené oči dětí jsou ta nejlepší odměna a největší zážitek.

Místo našeho tábořiště se nezměnilo, jen se změnila doba a místo, kam jsme letos zavítali. Útočištěm na dlouhých 14 dní se nám stal Starověký Egypt. Místo plné pyramid, faraónů....

První dva dny byly pracovní. Bylo nutné vytvořit zázemí pro naše nejmenší. Letos přiložili ruku k dílu všichni roveři a skauti, takže práce nám šla rychle od ruky. Za chvilku se prázdná louka proměnila ve stanový tábor, čekající na nové zážitky.

Naše nejmenší jsme přivítali v neděli dopoledne a poté, co se ubytovaly a zamávaly posledním rodičům jsme zahájili letošní tábor. Nejprve byli na řadě organizační věci, po obědě a poledním klidu jsme se vrhli na první část zahajovací etapy, která vyvrcholila večer po setmění návštěvou Kleopatry a faraonů na jejich tajném místě.

Během 14 dnů jsme si vyzkoušeli mnoho dovedností ze starého Egypta. Každý den jsme navštěvovali Školy Amonova chrámu, kde jsme se stali výrobci papyrusu, šperkaři, vojevůdci, písaři, výrobci šperků a amuletů, barvíři pláten. Myslím, že každý si zde našel něco, co ho zaujalo.

Každý den byl věnovaný Etapové hře, kdy jsme objevovali nejrůznější strasti Starověkého Egypta. Neopomněli jsme také navštívit faraóna ve své hrobce, kdy jsme museli projít cestou plnou nástrah a překvapení a splnit nejrůznější úkoly, než jsme k němu byli puštěni. Ten nám potom pokřtil naše stany a dovolil nám obyvat jeho území.

Noční hra byla věnovaná poznání těch nejdůležitějších faraónu a samozřejmě Kleoptary. Úkolem dvojic bylo sehnat podpisy od všech faraónů a teprve potom bylo možné dostat podpis od Kleopatry. Ale získat podpis, to nebylo jen tak. Faraón se podepsal tehdy, když splnily nějaký úkol nebo přinesli něco od jiného faróna. A ten zase chtěl něco dalšího. Takže to byla samá cesta sem a tam, tam a sem. Nakonec se to ale všem povedlo. Některým to sice trvalo déle, ale nakonec se povedlo všem.

Samozřejmě nesměl chybět ani Slib. Z vlčat a světlušek se stali skauti a skautky, z nováčků vlčata a světlušky.

Během tábora nás navštívilo mnoho známých, kamarádů, hostů....Svou návštěvou nás poctila Kačaba s Natálkou, Naďa s Maruškou z Horažďovic, oldscouti, Centim a spoustu bývalých skautů, našich přátel a kamarádů, aby nám zpestřili naše dny ahlavně aby nás podpořili a povzbudili. Za což jim děkujeme.

Tábor utekl jako voda, a chtě nechtě, museli jsme začít bourat a balit. Každopádně i počasí z toho bylo smutné, protože na náš Slavnostní oheň nám proplakalo celou noc. Bohužel nás vyhnal po hodině od ohně, ale táborovou náladu nám to rozhodně nesebralo.

Nic naplat, poslední probuzení na Ztraceném fleku a je čas na práci. Zbourat tábor, naložit věci, uklidit, odvézt na silo, vybalit..... Je čas loučení. Ani tentokrát to není jednoduché. Měj se tábore, snad zase za rok.

(Fotky z tábora budou v nejbližší době. Máca.)